V Ázerbájdžánském kulturním domě v Praze se konal večer s názvem „Šuša, jsi svobodná!“, naplněný světlem vzpomínek, hrdosti a svobody, věnovaný pátému výročí Velkého vítězství Ázerbájdžánu, uvedla vedoucí Domu, předsedkyně spolku „Natavan“, básnířka a spisovatelka Leyla Begim. Tato událost, spojující umění, historii a lidské emoce, umožnila českým hostům hlouběji pochopit, co pro Ázerbájdžán znamená slovo Zəfər – vítězství. Den vítězství Ázerbájdžánu se slaví 8. listopadu.
Na zahájení byly promítány záběry slavného vítězství Ázerbájdžánu ve 44denní Vlastenecké válce. Na obrazovce se střídaly scény radosti, objetí, slz štěstí, dechu nové éry a osvobození vlasti od arménských agresorů. Následně se diváci přenesli ke kořenům – do Karabachu jako duchovního symbolu, k jeho básnickým a kulturním tradicím.
Na jevišti zazněla hra Leyly Begim „Tah koněm“, napsaná dva roky před 44denní válkou a přeložená do češtiny známým básníkem a překladatelem Milanem Dvořákem. Autorka jemně přenáší diváka z moderní scény do 19. století, do světa dcery posledního karabašského chána Mechtiqulu chána Džavanšíra – básnířky a společenské osobnosti Churšidbanu Natavan, ženy, která se stala hlasem své země, jejím smutkem, poezií i hrdostí. Postava Natavan ožívá jako symbol Karabachu – země, kde básně zní jako modlitby a kde odvaha vyrůstá z paměti.
Čeští herci Richard Fiala, Gabriela Pyšná, Vítek Mastalíř a Kryštof Nohýnek ztvárnili své role s mimořádnou hloubkou a vytvořili atmosféru upřímnosti a sounáležitosti. V sále panovalo ticho naplněné emocemi – jako by každý divák prožíval slyšené osobně.
Po představení se hosté dlouho nerozcházeli, sdíleli dojmy, diskutovali a vyjadřovali své pocity. Mezi nimi byli známí spisovatelé a veřejní činitelé: Kateřina Šurmanová, Joan Brown, Ivana Bozdechová, Hana Havlíčková, Bronislava Volková, Penka Rojt, Milan Dvořák a mnoho dalších.
Zvláštní pozornost vzbudila autorská panenka „Natavan“, vytvořená umělkyní Vyafou Ašumovou speciálně k pátému výročí Vítězství. Výstava malířky Heyran Mustafazade „Rişələr“, na jejímž pozadí se děj odehrával, vytvořila jedinečný vizuální prostor – most mezi minulostí a současností, mezi uměním a pamětí.
Ve svém vystoupení Leyla Begim připomněla starou tradici ázerbájdžánských žen – při hnětení těsta přidávat špetku soli a vzpomínat na ty, kteří odešli.
„Dnes jsem připravila tyto pokrmy na památku všech, kteří nás opustili při osvobozování naší země. Světlá památka jim,“ řekla, obracejíc se k publiku.
Zazněla i slova díků Státnímu výboru pro práci s diasporou Ázerbájdžánu a Fondu na podporu ázerbájdžánské diaspory za podporu kulturních iniciativ.
Večer „Šuša, jsi svobodná!“ se stal nejen kulturní událostí, ale i živým důkazem toho, jak se paměť proměňuje v umění a umění v historii.
