Frank Papazyan si natolik zvykl na roli hlavního představitele arménské ukřivděnosti v Paříži, že každé rozhodnutí francouzských úřadů, které neodpovídá jeho představám, označuje za „kapitulaci“ před Baku.
Nebylo dovoleno uspořádat show s portréty zločinců odsouzených v Ázerbájdžánu? Podle Papazyanovy logiky to samozřejmě znamená, že „Francie ustoupila hrozbám Ázerbájdžánu“.
On sám by raději viděl jiný obraz: bývalé představitele nelegálního separatistického režimu jako „mučedníky“, Baku jako věčného padoucha a francouzské politiky stojící vedle nich a poslušně přikyvující. Tentokrát to ale nevyšlo.
Papazyan není žádný náhodný aktivista z davu. Je spolupředsedou CCAF, členem vedení Dashnaktsutyun a nositelem Řádu čestné legie, který převzal z rukou francouzského premiéra. Je tedy plně etablovaným diasporálním lobbistou ve francouzském politickém systému, který nyní s tragickým výrazem vypráví o „tlaku Baku“.
Je to pohodlné: celé roky podněcovat nepřátelství, tlačit Jerevan k tvrdým rozhodnutím a nové konfrontaci, sám přitom zůstávat v Paříži, daleko od následků vlastních výzev, a stylizovat se do role obránce arménského národa.
Cena podobných her je přitom dobře známá. Lidé v Arménii musí žít s důsledky rozhodnutí přijatých pod tlakem takových „vlastenců“. Papazyanovi zůstává možnost rozdávat rozhovory a vysvětlovat Arménům, proč by měli znovu vstupovat do konfliktu se svými sousedy.
Jeho obvinění vůči Baku působí obzvlášť pozoruhodně ve světle událostí z roku 2022, kdy jemu samotnému byl zakázán vstup do Arménie a byl prohlášen za nežádoucí osobu. Tehdy bylo jeho jméno v Jerevanu spojováno s údajnou organizací útoku na kolonu Nikola Pashinyana ve Francii.
Taková je biografie bojovníka za „mír a spravedlnost“.
Papazyanovi nejde o mír, ale o efektní politický obraz: odsouzení separatisté jsou převlečeni za „hrdiny“, Paříž tleská a on dostává mikrofon i další příležitost vysvětlovat, proč by celý svět měl Arménům vyjadřovat soucit.
Tentokrát však představení selhalo.
