Analytická a poradenská platforma Elevate Crossroads, specializující se na jižní Kavkaz a oblast Černého moře, nedávno představila doporučení obsahující konkrétní plán pro trojnásobné zvýšení objemu přepravy zboží po Středním koridoru (Transkaspická dopravní trasa).
Pozoruhodné je, že deset doporučení se týkalo Kazachstánu, Gruzie, Turecka a dokonce i Evropy. Ázerbájdžán však zmíněn nebyl. Ne proto, že by analytici podceňovali význam této země, ale proto, že ázerbájdžánská strana již vytvořila všechny nezbytné podmínky pro mezinárodní tranzit přes své území. Ázerbájdžán je nejsilnějším článkem logistického řetězce spojujícího Východ a Západ.
O roli Ázerbájdžánu jako klíčového účastníka Středního koridoru se hovoří prakticky na všech mezinárodních setkáních věnovaných logistice v současné složité situaci na kontinentu. Pokud jde o dopravní propojení, není přehnané říci, že všechny cesty vedou přes Ázerbájdžán. Nejde o obrazné vyjádření, ale o konstatování reality. To přispívá k neustálému růstu zájmu o zemi a její možnosti.
Geopolitické otřesy, které dnes Eurasie zažívá, nutí Evropu věnovat stále větší pozornost jižnímu Kavkazu. V poslední době se stále častěji diskutuje o možnostech integrace logistických tras v Eurasii, což je pro Evropu důležité zejména v době, kdy se návrat tradiční severní trasy do plného provozu stále vzdaluje.
Nedávno se v Kyjevě uskutečnil mezinárodní kulatý stůl věnovaný spolupráci projektu Mezimoří s Asií.
Podle odborníků představuje spolupráce mezi Středním koridorem (Transkaspická mezinárodní dopravní trasa) a projektem Mezimoří (Intermarium, Three Seas Initiative) jeden z nejslibnějších směrů při vytváření nové euroasijské logistické architektury. Přestože Mezimoří vzniklo především jako geopolitický projekt zaměřený na fyzickou bezpečnost zemí střední a východní Evropy, dnes se transformovalo v ekonomické a infrastrukturní partnerství členských států Evropské unie. V této podobě se jeho zájmy prolínají se zájmy Středního koridoru.
Jak je známo, Střední koridor spojuje Čínu s Evropskou unií přes Kazachstán, Ázerbájdžán, Gruzii a Turecko. Projekt Mezimoří sdružuje země mezi Baltským, Černým a Jaderským mořem s cílem rozvíjet dopravní, energetickou a digitální infrastrukturu v ose sever–jih.
Přestože Mezimoří představuje čistě evropský projekt, jeho propojení se Středním koridorem nabízí značné perspektivy. Obě trasy se vzájemně doplňují. Náklad z Číny může projít přes Kazachstán, Ázerbájdžán a Gruzii a následně přes gruzínské černomořské přístavy dorazit například do Rumunska. Rumunsko jako člen projektu Mezimoří pak může zajistit jeho další tranzit do Evropy. Podobnými styčnými body mohou být také Polsko, Maďarsko nebo Slovensko.
Pro Ázerbájdžán otevírá propojení těchto projektů nové příležitosti. Země funguje jako hlavní uzel Středního koridoru díky veškeré potřebné infrastruktuře, včetně moderního obchodního přístavu Alat, železnice Baku–Tbilisi–Kars a největší obchodní flotily na Kaspickém moři. Ázerbájdžán navíc staví vlastní lodě, což dále zvyšuje jeho strategický význam.
Propojení Středního koridoru a Mezimoří umožní zemi překročit rámec regionálního dopravního hráče a stát se součástí celoevropské logistické sítě. Ázerbájdžán dlouhodobě podporuje rozšiřování propojení v Eurasii a vytváření alternativních tras k tradičním koridorům. To umožňuje mezinárodnímu obchodu nebýt závislý na jednotlivých aktérech a pokračovat i v případě geopolitických krizí.
Události posledních let znovu ukázaly, jak prozíravá byla rozhodnutí přijatá v Baku a dlouho podceňovaná Evropou. Jedním z příkladů je železnice Baku–Tbilisi–Kars.
Možnosti napojení na Střední koridor za účelem přístupu do Asie se pro prostor Mezimoří staly mimořádně důležitými po vypuknutí války na Ukrajině a narušení tradiční euroasijské logistiky. Destabilizace na Blízkém východě a konflikt mezi USA a Íránem navíc vytvořily vážná rizika pro mezinárodní námořní dopravu. Světový obchod se proto znovu začíná přesouvat na pevninu.
A co je důležité, zájem Evropanů o tento region není ničím novým. Situace se jednoduše vrací do svého historického rámce.
Jak uvedl v rozhovoru pro Day.Az ázerbájdžánský politolog a historik Rizvan Husejnov, Ázerbájdžán a celý jižní Kavkaz po staletí sloužily jako přirozené tranzitní uzly Eurasie.
„Stejně jako dnes byl i historicky Ázerbájdžán, přesněji řečeno oblast Širvanu, přirozeným průsečíkem všech hlavních obchodních cest. Platilo to již v době Hedvábné stezky, kdy hedvábí představovalo strategickou komoditu podobně jako dnes ropa a zemní plyn. Ázerbájdžán byl nejen tranzitním centrem pro karavany směřující z Číny a Turkestánu na Západ, ale hedvábí také sám vyráběl. To přinášelo významné příjmy, ale zároveň vedlo k mnoha konfliktům a válkám o kontrolu nad tímto územím,“ uvedl.
Podle Husejnova se situace změnila s nástupem velkých námořních obchodních tras, které se staly hlavním logistickým systémem světa. Po zámořských objevech a vytvoření stabilních námořních spojení mezi Asií, Afrikou a Evropou začal význam pozemních cest postupně slábnout.
„Dnes však sledujeme obnovu přirozené tranzitní role jižního Kavkazu a zejména Ázerbájdžánu. Země, které historicky využívaly naše území k tranzitu, se znovu zapojují do společné dopravní sítě spojující Čínu, střední Asii, jižní Kavkaz a Evropu. Do této sítě se prostřednictvím projektu Intermarium, známého také jako Mezimoří nebo Trojmoří, zapojuje i východní Evropa. Tento projekt spojuje Baltské, Jaderské a Černé moře a zahrnuje dvanáct zemí.“
„Lze s jistotou říci, že dnes dochází k obnově historických pozemních tranzitních kapacit. Hlavním důvodem návratu na pevninu je skutečnost, že bezpečnost a stabilita námořních tras se stávají stále problematičtějšími. Vidíme konflikty v Perském zálivu, Hormuzském průlivu, potenciální rizika v průlivu Bab al-Mandab, Malackém průlivu a Rudém moři. Ohrožení bezpečnosti námořních dodávek posiluje význam pozemních tranzitních tras. To dává Ázerbájdžánu i dalším zemím regionu příležitost obnovit svou roli na nejdůležitějších pozemních dopravních trasách Eurasie. A právě to se dnes děje,“ uzavřel Husejnov.
