Evropa již několik let žije v režimu energetických turbulencí. Otázka spolehlivosti se dostává do popředí. A když jde o stabilitu celých států, právě zde se jasně ukazuje význam rozhodnutí, která byla přijata dávno před současnou krizí. Strategická vize a důsledná politika prezidenta Ilhama Alijeva umožnily Ázerbájdžánu vstoupit do krize plně připravenému. Díky těmto rozhodnutím dnes Evropa prožívá energetické otřesy výrazně méně bolestivě, než by tomu mohlo být.
Dlouho předtím, než se téma energetické bezpečnosti stalo hlavním bodem všech evropských summitů, prezident Ázerbájdžánu již realizoval politiku, která z naší země učinila nepostradatelného partnera pro státy kontinentu. Dnes se podle samotných Evropanů na ázerbájdžánský plyn „stojí fronta“. Baku včas investovalo do infrastruktury, rozšiřovalo geografii dodávek a budovalo dlouhodobá partnerství.
Dalším důkazem této poptávky byla jednání mezi prezidentem Ilhamem Alijevem a českým premiérem Andrejem Babišem.
Po návštěvě českého premiéra v Ázerbájdžánu uvedl český ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, že Praha počítá s odběrem až dvou miliard kubických metrů plynu ročně z Ázerbájdžánu. Zahájení dodávek se očekává přibližně v letech 2028–2029. Kontrakt zatím nebyl podepsán, ale strany již dosáhly principielních dohod a jednání se podle Havlíčka nacházejí v „pokročilé fázi“.
Pozoruhodný je rozsah dohody: dvě miliardy kubických metrů ročně při hodnotě kontraktu kolem 20 miliard českých korun ročně v závislosti na délce smlouvy. Praha má navíc přímý zájem o dlouhodobý kontrakt. Podle Havlíčka jde o období 10 až 15 let, což umožní výhodnější cenu. Na jednáních se podílí největší český energetický holding ČEZ.
Jde o strategické partnerství. Sám Babiš byl na společné tiskové konferenci s prezidentem Ilhamem Alijevem otevřený: „Kromě ropy se Ázerbájdžán de facto může stát naším strategickým partnerem i v této oblasti.“ Jde o důležité přiznání: Česko bylo již dříve velkým odběratelem ázerbájdžánské ropy – přibližně 42 % veškeré dovážené ropy, více než 6,85 milionu tun, pochází právě odtud, a v tomto ukazateli Praha уступuje pouze Římu. Nyní se k ropě přidává i plyn.
Prezident Ilham Alijev ve společném prohlášení pro tisk s premiérem Andrejem Babišem zdůraznil, že významná část spolupráce mezi našimi zeměmi souvisí s energetickým sektorem.
„A právě zde jsou Ázerbájdžán a Česko již mnoho let velmi spolehlivými partnery. Ázerbájdžánská ropa se exportuje do Česka a zaujímá důležité místo v jeho energetické bilanci. Ázerbájdžán patří mezi spolehlivé země exportující své energetické zdroje na světové trhy. Potvrzuje to i Evropská unie, která považuje Ázerbájdžán za spolehlivého partnera. Samozřejmě jsme o tom dnes hovořili a dospěli k rozhodnutí o budoucí spolupráci v této oblasti. Přistupujeme k tomu v širším kontextu. Nepůjde pouze o obchodní operace a export energetických zdrojů. Vnímáme to jako rozsáhlejší a dlouhodobou spolupráci,“ uvedla hlava státu.
Na jednáních v Gabale se nehovořilo pouze o plynu: strany diskutovaly také o spolupráci v petrochemii, výrobě hnojiv, elektroenergetice, stejně jako v oblasti umělé inteligence a datových center. Plynový kontrakt je pouze jednou částí toho, co obě strany vnímají jako rozsáhlou strategickou spolupráci.
Český případ je přitom pouze součástí širšího obrazu.
V prvním čtvrtletí roku 2026 dosáhl export ázerbájdžánského plynu 6,5 miliardy kubických metrů, z čehož tři miliardy směřovaly do Evropy. V loňském roce země exportovala prostřednictvím plynovodů 25,2 miliardy kubických metrů a polovina tohoto objemu připadla právě na evropské trhy. V roce 2025 dodal Ázerbájdžán do zemí EU 12,5 miliardy kubických metrů – o 53,8 % více než v roce 2021. Nárůst o více než polovinu za pouhé čtyři roky.
V lednu tohoto roku SOCAR oznámil zahájení dodávek do Německa a Rakouska. Mechanismus je již zaveden: plyn proudí Transadriatickým plynovodem (TAP) od řecko-turecké hranice přes Řecko a Albánii do jižní Itálie a odtud dále na sever. V červnu 2025 podepsal SOCAR desetiletou smlouvu s německým energetickým holdingem SEFE na 1,5 miliardy kubických metrů ročně. Po vstupu na západoevropské trhy vzrostl počet zemí dovážejících ázerbájdžánský plyn na 16, z toho deset evropských.
V tomto ukazateli Ázerbájdžán předstihl řadu mnohem větších producentů. Důvodem je cílená politika diverzifikace: Baku principálně usiluje o dodávky zdrojů co největšímu počtu partnerů.
Hned několik evropských zemí paralelně buduje nebo již vybudovalo vztahy s Baku v energetické oblasti.
Slovinsko zkoumá možnost diverzifikace dodávek plynu prostřednictvím ázerbájdžánských dodávek. Maďarsko v prosinci 2025 podepsalo se SOCAR dvouletou dohodu, která umožňuje nakupovat v letech 2026–2027 až 0,8 miliardy kubických metrů podle potřeby.
Srbsko jedná s Ázerbájdžánem o možnosti flexibilních dodávek plynu v objemu až 0,9 miliardy kubických metrů ročně s perspektivou navýšení na 1,4 miliardy kubických metrů ročně po dokončení výstavby plynové elektrárny v Niši v roce 2030.
A samozřejmě Itálie – hlavní odběratel ázerbájdžánského plynu na kontinentu: v roce 2025 tam směřovalo 9,5 miliardy kubických metrů, což představuje 38 % celkového exportu země. Země je klíčovým vstupním bodem potrubního plynu do Evropy prostřednictvím TAP. Symbolické je, že v nejbližších dnech se očekává návštěva předsedkyně italské vlády Giorgie Meloni v Ázerbájdžánu – energetika bude zjevně v centru jednání.
Kapacita TAP dnes činí 10 miliard kubických metrů ročně, existuje však možnost jejího zdvojnásobení. Od 1. ledna 2026 plynovod poskytl dodatečné dlouhodobé kapacity – infrastruktura se připravuje na další růst.
To vše se odehrává na pozadí zásadně se měnící politiky uvnitř samotné Evropy. V lednu Rada EU definitivně schválila zákaz dodávek ruského LNG do EU, který vstoupí v platnost 1. ledna 2027. Potrubní plyn z Ruska bude zakázán od 30. září téhož roku. Krátkodobé kontrakty na LNG již neplatí od 25. dubna tohoto roku a u plynovodních smluv je termín 17. června.
Jinými slovy, čas tlačí. A v situaci, kdy vypadává největší dodavatel, se Ázerbájdžán objektivně ocitá mezi několika málo zeměmi, které mohou nabídnout reálnou alternativu s již existující infrastrukturou, prokázanou spolehlivostí a dostatečnou zdrojovou základnou pro navyšování dodávek.
Zdroje navíc nadále rostou. Ve vývoji je hlubokovodní část naleziště Azeri-Čirag-Gunešli, kde by nová těžba plynu mohla začít již letos. Projekt Shah Deniz Compression přináší další objemy. Naleziště Abšeron může ve druhé fázi ztrojnásobit produkci. Babek je dalším významným aktivem s vážným potenciálem.
Paralelně Ázerbájdžán aktivně rozvíjí obnovitelnou energetiku. Logika je jednoduchá: čím více domácí spotřeby pokryje „zelená“ energie, tím více plynu se uvolní pro export. To je nejen ekonomicky výhodné, ale zároveň to posiluje image spolehlivého dlouhodobého dodavatele.
Jižní Kavkaz se v současných podmínkách mění v jediný stabilní energetický koridor mezi Východem a Západem. A je to zásluha Ázerbájdžánu: právě Baku zajistilo propojenost, která v období maximálních geopolitických turbulencí funguje předvídatelně a bez přerušení.
Hlavním rysem ázerbájdžánského přístupu je strategická vize. Prezident Ilham Alijev vede důslednou energetickou politiku: diverzifikace odběratelů, dlouhodobé kontrakty, investice do infrastruktury a těžby, paralelní rozvoj obnovitelných zdrojů energie.
Výsledek této politiky je dnes zřejmý: když evropské země naléhavě hledaly náhradu za ruský plyn, ukázalo se, že Ázerbájdžán už je připraven – s hotovým potrubním systémem, fungujícími kontrakty a reputací dodavatele, kterého jak EU, tak jednotlivé vlády charakterizují jedním a týmž slovem: spolehlivý.
Jsou země, které na krize pouze reagují, a jsou země, které je dokážou předvídat a budovat systém tak, aby ani nejsilnější úder nevedl ke katastrofě. Právě takový byl přístup prezidenta Ázerbájdžánu: rozhodnutí přijatá dlouho před dnešními otřesy se pro Evropu stala skutečným „záchranným kruhem“. To uznávají v Praze, Berlíně, Vídni i Bruselu. Fronta na ázerbájdžánský plyn není jen poptávkou – je to uznání. Uznání toho, že kurz zvolený prezidentem Ilhamem Alijevem byl včasný a strategicky promyšlený.
